[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.Začal jsem tu potvoru pronásledovat na motorovém člunu, ale byla rychlejší.“Od padesátých let už tohoto záhadného živočicha nikdo nespatřil.V tomto období vypustila jedna důlní společnost, jež nebrala ochranu přírodního prostředí příliš za své, do jezera jedovaté látky.„Tyto jedy pravděpodobně živočicha zabily,“ domnívá se Paul-Emile Grenier.Jeho úvaha se dotýká pravděpodobně nejdůležitější otázky, která se v souvislosti s pravěkými netvory vyskytuje.Pokud ve sto padesáti amerických jezerech přežívají podobní živočichové, jak je možné, že se dosud nepodařilo objevit jediný mrtvý exemplář? Richard Carrington, autor knihy Mermaids and Mastodons (Mořské panny a mastodonti), se domnívá, že zná odpověď.Podle něho nebyly žádné mrtvé exempláře nalezeny, protože vůbec neexistují v tělesné formě.Nestvůry už celá tisíciletí představují „pokus člověka vyrovnat se s nezměřitelností vesmíru“.Tím, že člověk promítal své obavy na monstra, dostával se do stavu, kdy byl schopen akceptovat vlastní nicotnost.S podobnou koncepcí vystoupil rovněž psycholog Bruno Bettelheim.Tento celosvětově uznávaný vědec pokládal monstra za „psychickou potřebu“.Anonymní, blíže nespecifikované obavy připadají člověku hrozivější než ty, které dokáže pojmenovat a popsat.Příšery z amerických jezer by tedy nebyly živé bytosti z masa a krve, nýbrž koncentrované obavy z bezejmenného neznáma.Nevznikají fantazijní představy o bájných monstrech proto, že lidé lépe snášejí strach ze sebeodpornějšího konkrétního netvora než třeba obavu z neprostupné temnoty?Na břehu Rock Lake ve Wisconsinu se mi svěřil jeden Indián z kmene Winnebagů: „Příšera ovládající naše jezero je koncentrace ducha a energie.Něco na dně jezera skutečně existuje a my bychom se k tomu neměli příliš přibližovat.Toto tajemství ochraňuje strážný duch, jehož síla nás zároveň odrazuje od toho, abychom překročili určitou hranici.Funguje to jako naše ochrana.“„Kingkongové“ v AmericeVe Spojených státech se můžeme setkat nejen s četnými odkazy na nejrozmanitější strašlivé jezerní vládce.V odloučených lesních oblastech řady amerických států, kde opravdu lišky dávají dobrou noc, se údajně vyskytují obří tvorové na způsob věhlasného King Konga.Znovu stojíme před otázkou, jestli tyhle opice skutečně existují, nebo jde jenom o prastaré lidské obavy a úzkosti, konkretizované v podobě monster? Pravděpodobně jsou tito živočichové přece jen reální a poměrně aktivní.Zanechávají totiž po sobě četné zřetelně viditelné stopy, což se nedá očekávat od fantastických představ.O záhadné obří opici hovoří už celá staletí především Indiáni ze severu USA.Například Algonquinové ji nazývají „windigo“.John Napier se mnoho let intenzívně věnoval tomuto záhadnému živočichu.Shromáždil stovky svědeckých výpovědí, na jejichž základě si vytvořil následující představu: „Chodí vzpřímeně jako člověk, je ochlupený po celém těle, chlupy jsou načervenalé nebo kaštanově hnědé, ale nápadná je především jeho velikost.Jednotlivé exempláře jsou vysoké až tři metry, průměrná velikost je asi 230 centimetrů.Vždycky se zdůrazňuje neobyčejná síla a nápadně široký hrudní koš tohoto tvora.“Dr.Valentin Zapunov, biolog ze Sankt Petěrburgu: „Americká obří opice windigo, zvaná rovněž bigfoot, je příbuzný yetiho z Himálaje
[ Pobierz całość w formacie PDF ]